Clara Lejeune-Gaymardová
Jérôme Lejeune (1926–1994), velký genetik, lékař a muž víry
Autorka knihy Život pro zavržené je dcerou Jérôma Lejeuna. O svém otci píše jako o muži, jehož hluboký vztah k Pánu Bohu vždy vedl k vnějším činům. V této harmonii žil nejen jako lékař a vědec, ale i jako šťastný manžel a otec s nenapodobitelným smyslem pro humor. „Jednou přišel tatínek na snídani s velikým zrcadlem a před námi všemi, kteří jsme na něj zírali, se do něj podíval, počkal, až se rozhostí ticho, a pak prohlásil: ‚Všechno nejlepší, Jérôme.‘ Jasně, všichni jsme zapomněli na jeho svátek…“
Pro své vědecké objevy byl uznávaný mocnými, ale zároveň zůstal přítelem slabých. Právě u nich nalezl inspiraci pro svůj objev příčiny Downova syndromu. Přivedl na světlo to, co není vidět, zázrak lidského života okamžikem početí. Svou nesmírnou inteligenci a své poznání zasvětil s pokorou obhajobě těch nejmenších a nejbezbrannějších, a to vždy ve snaze léčit a uzdravovat. Nikdy nezradil své poslání lékaře a své svědomí kvůli módním trendům. Proto byl také zavržen, vyloučen, ponižován, kamenován tiskem. Lásku k jeho malým pacientům a touhu je léčit to ale naopak posílilo. Jak moc je musel milovat, když byl ochoten bránit je proti všem, aby jim nechali právo žít. Před diagnózou vždy viděl dítě schopné lásky, něžnosti a štěstí.
Když onemocněl rakovinou plic, vyslovil své přání: „Jen jednu věc bych si přál: aby se mého pohřbu mohli bez zábran účastnit moji malí nemocní, a měli rezervovaná místa.“ … Při posledním rozloučení „se v katedrále Notre Dame shromáždil velký zástup usebraných lidí. Zvedne se Bruno, dítě s Downovým syndromem. Na jeho karyotypu a šesti dalších dětí učinil tatínek svůj objev. Bruno je na to hrdý. Vezme k všeobecnému překvapení mikrofon. V ruce drží obrázek… Hlasitě a jasně řekne: ‚Děkuji, pane profesore, za to, co jste udělal pro mého tatínka a maminku. Díky vám jsem na sebe hrdý.‘“
(Vydalo Karmelitánské nakladatelství ve společnosti KatMedia v roce 2022. Překlad z francouzského originálu La Vie est un bonheur, Jérôme Lejeune, mon père, Život je štěstí, Jérôme Lejeune, můj otec; vydaného nakladatelstvím Mango v Paříži v roce 1999.)
