Obsah článku
Manuál pro rodiče
Dílčí funkce podle Brigitte Sindelar, rakouské psycholožky a psychoterapeutky, jsou základní poznávací funkce, které jsou nezbytné pro učení se čemukoli a získávání jakýchkoli dovedností. Pokud si dítě představíme jako stromek, dílčí funkce tvoří kořeny tohoto stromku. Pokud nejsou některé tyto kořeny dostatečně rozvinuté, projeví se to v koruně stromu – i tam budou nesouměrnosti, které se mohou projevovat třeba tak, že dítě nereaguje tak, jak v dané situaci očekáváme, jeví se jako nešikovné, nemotorné, nechce kreslit, později má obtíže naučit se číst, psát nebo počítat apod.
Samozřejmě, že příčinami těchto potíží mohou být i jiné faktory, ale studie ukazují, že velice často jsou hlavní příčinou právě nedovyvinuté některé „kořínky“, tedy dílčí funkce. Dobrou zprávou je, že se poruchám v chování i učení dá předcházet, pokud dílčí funkce známe a zařazujeme do běžného hraní s dětmi cílené aktivity zaměřené na rozvoj jednotlivých těchto funkcí.
Co jsou dílčí funkce
➢ Zrakové rozlišování figury a pozadí = schopnost rozpoznat zrakem v určitém množství prvků jeden konkrétní (třeba najít pejska na obrázku, který znázorňuje výjev ze života na statku).
➢ Zrakové rozlišování tvarů = zrakem postřehnout dva a více stejných prvků, nebo rozdíly mezi prvky.
➢ Zraková paměť = zapamatovat si viděné.
➢ Sluchové rozlišování figury a pozadí = z množství zvuků dokázat vydělit ten pravý, pro danou chvíli potřebný.
➢ Sluchové rozlišování zvuků = rozpoznat sluchem, zda jsou zvuky stejné nebo různé.
➢ Sluchová paměť = zapamatování si slyšeného.
➢ Prostorová orientace = orientace na vlastním těle, orientace v reálném prostoru, orientace na papíře.
➢ Intermodální vztahy = schopnost propojit slyšené s viděným a viděné se slyšeným, slyšené nebo viděné s pohybem.
➢ Vnímání časového sledu = schopnost rozlišit příčinu a následek, rozumět, jak na sebe události navazují.
Je důležité si uvědomit, že tentýž projev chování u dvou různých dětí může mít u každého zcela jinou příčinu. Když si vezmeme jako příklad třeba dvě děti, které se obě jeví jako značně nemotorné, pečlivou diagnostikou můžeme zjistit, že zatímco u jednoho z nich je důvodem nedostatečně rozvinuté zrakové rozlišování figury a pozadí, u druhého to může být například problém v prostorové orientaci nebo také třeba kombinace obojího.
Je tedy dobré zjistit, kterou/které dílčí funkce potřebuje dítě rozvíjet, nicméně pokud se u předškolních dětí a dětí mladšího školního věku zaměříme na všechny, vůbec nic tím nezkazíme. A časem si třeba všimneme, že některé aktivity jdou dítěti bez problémů, zatímco u jiných se musí více namáhat. To bude signálem, že v oblasti, na kterou jsou tyto aktivity zaměřeny, má dítě zřejmě problém a bude potřeba většího trénování.
Rozhodneme-li se u malých (předškolních) dětí jednotlivé dílčí funkce trénovat a rozvíjet, vždy bychom měli mít na paměti následující zásady:
➢ Aktivity budou probíhat formou hry – společně si s dítětem hrajeme, netlačíme na něj.
➢ Místo projevů netrpělivosti, když se něco nedaří, dítě povzbuzujeme a upřímně se radujeme z každého drobného pokroku.
➢ Cvičíme pravidelně – lépe pět minut denně než hodinu jednou za týden.
➢ Pokud dítě začne být mrzuté a nechce spolupracovat, může to být známkou toho, že už je na něj práce moc. Na tyto signály bychom měli citlivě reagovat a respektovat je (je-li důvodem opravdu přetížení dítěte).
Náměty na rozvoj jednotlivých dílčích funkcí
jsou inspirovány knihou „Předcházíme poruchám učení“ od Brigitte Sindelar, kterou vydalo nakladatelství Portál a která je běžně k dostání v knihkupectvích.
Zrakové rozlišování figury a pozadí
➢ Co vidíme z okna? Pojmenováváme jednotlivé věci/lidi/zvířata, které vidíme z okna a čekáme vždy, až je dítě též najde.
➢ Vidím, co ty nevidíš – stejná hra jako předchozí, jen místo názvu věcí/osob/zvířat pojmenujeme jednu nebo více jejich vlastností (např. „Vidím něco, co ty nevidíš, a je to červené.“)
➢ Třídění čehokoli (stavebnicových kostek, knoflíků, korálků, šroubků…) podle barvy, tvaru, velikosti (z hromady smíchaných předmětů vybíráme nejprve např. všechny červené, pak všechny žluté atd., nebo nejprve všechny dlouhé, pak krátké.
➢ Zakryté předměty – dáme před dítě různé překrývající se předměty (začínáme s počtem tří, postupně můžeme zvyšovat) a dítě má říkat, co vše na hromádce vidí (aniž by na předměty sahalo).
➢ Vyhledávání detailu na obrázku – jmenujeme různé detaily obrázku a dítě je ukazuje
➢ „Čtení“ ze vzorů – najdeme nějaký opakující se motiv na potahu sedačky/na koberci/na tapetě apod. a hledáme společně s dítětem, kde se motiv na témže materiálu ještě vyskytuje
➢ Zakrytý obrázek (přemalovaný tužkou, přeškrtaný) – nakreslíme jednoduchý obrázek a jemně ho přebarvíme tuhou tužky nebo přeškrtáme pomocí šrafování. Dítě má říkat, co na obrázku pod tužkovým závojem nebo šrafováním vidí.
Sluchové vnímání
➢ Poslouchání různých zvuků – kolem sebe, v přírodě, z nahrávek.
➢ Vnímání zvuků se zavřenýma očima.
➢ Zvukové pexeso
➢ Udělej krok, když uslyšíš své jméno/když slyšíš domluvené slovo – říkáme řadu různých jmen/slov, přičemž čas od času zařadíme to domluvené jméno/slovo. Pokud dítě domluvené slovo uslyší, udělá krok (či jinou domluvenou reakci).
➢ Moje teta má kočku – vyprávíme, co všechno moje teta má a jsme s dítětem domluveni, že pokaždé, když řekneme „kočku“, dítě nějak zareaguje.
Rozvoj přesného vidění
➢ Najdi dvojče (stavebnicové kostky, tvary, obrázky) – ukážeme předmět, který má dítě hledat, a ono ho z množství daných předmětů vyhledá.
➢ Puzzle
➢ Skládanka z kusu látky / papíru – vsazování vystřižených tvarů do patřičných otvorů.
➢ Zkrášlování obrázku – máme s dítětem totožné obrázky, my něco do obrázku dokreslíme, a dítě dokreslí do svého totéž.
➢ Hledání rozdílů mezi podobnými obrázky.
➢ „Kdo je zloděj?“ / „Kdo je král?“ – připravíme dvě sady stejných předmětů (cokoli, co máme zrovna po ruce), z jedné sady odebereme jeden nebo více předmětů (aniž by dítě vidělo, co dáváme pryč), a pak necháme dítě určit, co na druhé hromádce přebývá.
Rozvoj přesného slyšení
➢ Vymýšlení, opakování, rozlišování slov, která obsahují O (a)nebo A – vymýšlíme slova, která začínají (později končí, a nakonec i obsahují uvnitř) hlásku O, později přidáme A; poté říkáme různě na přeskáčku slova obsahující O nebo A, a dítě určuje, zda slyší O nebo A.
➢ Analogicky přidáme U, E a I/Y.
➢ Kašpárek/panenka/méďa… se učí mluvit (běžná slova, nesmyslná slova) – vezmeme si např. panenku, kterou budeme učit mluvit. Řekneme jí nějaké slovo, a pak zahrajeme, že ho zopakovala, a to buď správně (zopakujeme ještě jednou téže slovo) nebo špatně (řekneme jiné slovo). Dítě má určit, zda panenka řekla správné slovo, nebo ne.
Rozvoj zapamatování si viděného
➢ Vyhledej stejnou kostku – ukážeme dítěti kostku ze stavebnice, pak ji schováme a dítě má v hromádce kostek vyhledat totožnou (začínáme s jednou kostkou, postupně se dopracujeme až na pět kostek, které si dítě dokáže zapamatovat najednou).
➢ Zapamatuj si obrázky/karty – stejný princip jako u kostek, pouze pracujeme s obrázky nebo s hracími kartami.
➢ Zapamatuj si panáčka/domeček/ – ze tří (postupně až z pěti) různých předmětů poskládáme před dítě obrázek, pak ho zakryjeme a dítě má za úkol z totožných předmětů poskládat stejný obrázek.
➢ Pexeso
Rozvoj zapamatování si slyšeného
➢ Všímání si určených slov v textu – vybereme tři často se opakující slova v nějakém krátkém příběhu. Příběh pak dítěti vyprávíme a ono má pokaždé, když jedno z domluvených slov uslyší, dát domluvené znamení.
➢ Všímání si určených slov mezi ostatními slovy – domluvíme se s dítětem na třech slovech, které si má zapamatovat. Pak mu říkáme řadu dvanácti slov, mezi nimiž budou obsažena i naše tři domluvená slova. Pokaždé, když dítě některé z nich uslyší, dá nám znamení.
➢ Balím si batoh / Na výletě jsem viděl horu / Na své narozeniny pozvu velikonočního zajíčka / Moje teta mi darovala slunečník … – hry na principu, kdy první hráč řekne např.: „Balím si batoh a dám si do něj ponožky.“ Druh hráč musí větu zopakovat a přidat další věc, kterou si dá do batohu, další hráč opět vše zopakuje a přidá další věc atd.
➢ Vymýšlíme povídku – stejný princip jako u předešlé hry pouze s tím rozdílem, že společně vymýšlíme příběh. Jeden tedy začne, řekne první větu, druhý větu zopakuje a přidá druhou větu atd. Před přidáním nové věty je třeba nejprve vše, co již bylo řečeno, zopakovat.
Rozvoj spojování zrakových, sluchových a pohybových vjemů
➢ Písníčky, říkanky, básničky, kde se některá slova nahrazují pohybem.
➢ Tajná řeč – domluvíme si s dítětem pro tři různá slova gesta, která si pak navzájem předvádíme, a ten, komu je předváděno, musí říci, co gesta znamenají, postupně rozšíříme až na pět slov (toto hrajeme s dětmi, která pro komunikaci nepoužívají znakování).
➢ Tajné obrázkové písmo – domluvíme si s dítětem pro tři různá slova grafické znaky, pak znaky kreslíme a dítě je „čte“ (role si samozřejmě můžeme vyměnit).
Rozvoj pochopení a osvojení principu posloupnosti (vnímání časového sledu)
➢ Navlékání korálků podle vzoru.
➢ Zaplétání copu.
➢ Zavazování tkaničky.
➢ Splnit příkazy – dáváme dítěti nejprve jednoduché pokyny („Polož míč na židli, potom si sedni na bobek“), postupně rozšiřujeme o další až do sedmi po sobě jdoucích pokynů.
➢ Taneční kroky – vymyslíme pro dítě sérii tanečních kroků a figur, tancujeme společně, rozšiřujeme až na sedm různých kroků nebo figur.
➢ Tleskání v rytmu – předtleskáváme dítěti různé rytmy, dítě se pokouší tleskat spolu s námi, později opakuje po nás.
➢ Uspořádej obrázkové seriály.
Rozvoj koordinace pohybů úst při mluvení
➢ Foukání – do vaty, do peříčka.
➢ Střílení do branky – dítě fouká do pingpongového míčku nebo míčku z vaty a snaží se ho dostat do určené branky na stole.
➢ Slalom – dítě fouká do pingpongového míčku nebo míčku z vaty a provést ho po vyznačené slalomové dráze na stole.
➢ Bublifuk
➢ Napodobování pohybů úst.
Rozvoj koordinace ruky a oka
➢ Bitva – na papíře si vyznačíme své území a území dítěte, na každém území nakreslíme deset bodů, každý se snaží ze svého bodu rychlým tahem pastelky zasáhnout bod protihráče.
➢ Házení míčem na cíl.
➢ Automobilový závod – na papír nakreslíme pomocí dvou souběžných čar dráhu, dítě má projet dráhu tužkou (kreslí souvislou čáru uprostřed dráhy). Čím je dráha užší, tím je úkol obtížnější.
➢ Slalom – na papír nakreslíme body, které tvoří trať slalomu. Dítě má tužkou projíždět mezi body tak, že se jich nesmí dotknout.
➢ Rozmotej nitě – nakreslíme na papír různobarevné klikaté a protínající se čáry. Dítě sleduje, odkud kam která vede (na začátek a na konec každé z nich můžeme nakreslit obrázek, a dítě sleduje, které dva obrázky jsou spojeny a kterou čarou).
Rozvoj vnímání vlastního těla a prostoru
➢ Masáže dítěte
➢ Hra na vnímání dotyků – dotkneme se nějaké části těla dítěte a dáme ruku pryč, dítě se má dotknout na svém těle stejné části.
➢ Poznej předměty hmatem.
➢ Nakresli člověka – dítě se položí na velký arch papíru, obkreslíme ho, pak zkoumáme, kde je jaká část těla a kde ji má ve skutečnosti, domalujeme obličej, oblečení apod.
➢ Hra na sochy – chytneme se s dítětem za ruce, roztočíme se a najednou „zkameníme“ v nějakém postoji. Dítě má náš postoj napodobit.
➢ Loutka – stojíme s dítětem před zrcadlem, dítě máme před sebou, zaujmeme nějaký postoj a dítě má zaujmout stejný postoj; těžší variantou je, že stojíme vedle sebe.
➢ Labyrint – rozložíme si po zemi listy papíru nebo využijeme dlaždice, navádíme dítě, kolik kroků dopředu/dozadu/doleva/doprava má jít, aby postupně dle našich pokynů prošlo labyrintem z listů papíru nebo po dlaždicích. Role si vyměníme.
Další náměty i podrobnější popis jednotlivých aktivit naleznete ve výše zmíněné publikaci „Předcházíme poruchám učení“ od Brigitte Sindelar (Portál, 2007).
Autor: Mgr. Irena Marušincová, Ph.D.
Mgr. Irena Marušincová absolvovala kurz Deficity dílčích funkcí v Sindelar centre ve Vídni, přímo u autorky metody a jejích spolupracovníků. Nabízí u předškolních dětí a dětí mladšího školního věku vyšetření deficitů dílčích funkcí a odborné vedení při jejich rozvoji i při jejich nápravě i u dětí staršího školního věku. V případě zájmu ji můžete kontaktovat emailem na adrese: irena.marusincova@email.cz.
Chcete si přijít poslechnout další přednášku osobně? Přidejte se k nám na našich společných setkáních.
