Obsah
Co je stimulační program MAXÍK a z čeho vychází?
Stimulační program MAXÍK je účinným pomocníkem v přípravě předškolních dětí na budoucí školní vzdělávání. Trvá minimálně rok a děti během tohoto programu mohou získávat potřebné dovednosti v trpělivé tvůrčí atmosféře, s laskavou důsledností a bez stresu. Děti provází programem barevný panáček Maxík, který přináší radost ze společné práce. Pomáhá dětem s plněním různých úkolů, v nichž rozvíjejí svou samostatnost, efektivní koordinaci pohybů, myšlení, trénují paměť, motorické dovednosti (psaní, kreslení), výslovnost, slovní zásobu, orientaci v prostoru i na papíře… Maxík učí děti pracovat pravidelně, systematicky a logicky. Děti si svou tvorbu uvědomují a učí se ji hodnotit. Přitom vědí, že pokud si nebudou jisté, nemusí se bát požádat o pomoc dospělého, který s nimi pracuje. Dostanou jednoznačné sdělení, srozumitelnou radu, a tak začnou více důvěřovat ve své schopnosti.
Tento program vychází z programu Deficity dílčích funkcí podle rakouské psycholožky a psychoterapeutky Brigitte Sindelar, který je určen pro děti od poloviny prvního ročníku základní školy.
Stimulační program MAXÍK zpracovaly Mgr. Pavla Bubeníčková a PaedDr. Zdeňka Janhubová za přispění mnoha dalších odborníků. Jde o ucelený a praxí úspěšně ověřený stimulační program, který používám také u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). A to buď po odcvičení neuro-vývojové stimulace (NVS), nebo ho lze u některých dětí dělat současně s ní. Moje dnešní přednáška je zaměřená na program MAXÍK pro děti s trizomií 21.
Pro koho je MAXÍK určen?
Stimulační program MAXÍK je určen pro mladší děti, hlavně pro předškoláky, nebo pro děti s odloženou školní docházkou jako příprava k nástupu do školy. Dále je určen pro děti na prvním stupni základní školy v prvních ročnících. Terapeuticky lze stimulační program MAXÍK rovněž použít pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami během celého prvního stupně základní školy.
Jak je program MAXÍK koncipován?
Program MAXÍK je koncipován tak, že obsahuje celkem 15 lekcí. Po ukončení poslední lekce by měla následovat ještě 16. lekce, která je startem do tréninku sluchové analýzy a syntézy slov.
Délka a způsob trénování
Před zahájením programu MAXÍK je nutná vstupní konzultace. Zjišťuje se celková anamnéza a proběhnou jakési vstupní testy. Pro tento program je potřeba vyhradit si pro dítě minimálně jeden školní rok, tedy deset měsíců. Kontrola probíhá jednou za 4 až 6 týdnů. Úkoly se zadávají na práci doma, kde dítě trénuje většinou pod vedením jednoho z rodičů. Samotná práce trvá sice 10 minut, ale celkově to vyžaduje přibližně půl hodiny. Neboť dítě i trenér se musejí „do toho dostat“. K tomu, než se dítě zkoncentruje, potřebuje určitý čas, aby mu pak při práci neujížděla pozornost.
Struktura jednotlivých lekcí
Každá lekce obsahuje tři části:
1. Část motorická
2. Část grafomotorická
3. Část percepční
Část motorická
Zde se jedná o speciální neurologické tělesné cviky, které mají za úkol:
- propojovat pravou a levou hemisféru;
- cvičit orientaci na vlastním tělesném schématu;
- procvičovat krouživé pohyby;
- nacvičovat pravolevou orientaci;
- nacvičovat psychomotorickou koordinaci;
- cviky uvolňovat velké klouby paží – ramenní, loketní a zápěstní, což je nezbytným předpoklad správné grafomotoriky (tyto tři klouby musejí být uvolněné, aby dítě mohlo správně psát a malovat).
Část grafomotorická
Jde o výborně postavený a kvalitní grafomotorický kurz, který může pomoci mnoha dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Vychází vstříc jakémukoli dyspraktickému dítěti, které má problém vůbec vzít tužku do ruky a nejeví o psaní ani malování žádný zájem.
Část percepční (smyslové vnímání)
Zde se začíná pracovat:
- s rozvojem hmatu;
- sluchového vnímání;
- prostorové orientace;
- zrakového rozlišování;
- sluchové analýzy se zrakovou oporou.
Poté se přechází k přepojování mezi smysly:
- intermodalita a v ní obsažená sluchová a zraková paměť;
- čtení obrázků se záložkou, při němž se cvičí motorika očních pohybů.
MAXÍK je metodou terapeutickou i diagnostickou
MAXÍK není jen metodou terapeutickou, ale zároveň také diagnostickou. Trvá minimálně jeden předškolní/školní rok a v jeho patnácti lekcích se s dítětem procvičují všechny oblasti smyslového vnímání. Během této doby se zjišťuje, kde má dítě slabiny, kde ho – lidově řečeno – „tlačí bota“, a na tom pak lze s dítětem dál hlouběji pracovat pomocí nápravných cvičení metody Deficity dílčích funkcí, v níž se zaměřujeme na nápravu jedné z oslabených dílčích funkcí, která se určitou dobu denně trénuje. To je hlavní důvod, proč je program MAXÍK určen převážně pro předškolní děti. Některá cvičení z programu MAXÍK však lze přizpůsobit, a následně v případě potřeby použít i pro mladší školní děti, které jsou se smyslovým tréninkem teprve na začátku. To se nejvýrazněji projevuje v grafomotorice. MAXÍK, na rozdíl od Deficitů dílčích funkcí, v sobě zahrnuje i důležitý grafomotorický nácvik. (Grafomotorické pracovní listy jsou vypracovány od 1. do 15. lekce na každý den zvlášť.)
Pomocí programu MAXÍK lze mnohá oslabení napravit a mnohé u dítěte zjistit, ale deficity některých jednotlivých dílčích funkcí mohou i po jeho absolvování přetrvávat. Pokud přetrvávají, tak se dále navazuje během školní docházky programem Deficity dílčích funkcí podle Brigitte Sindelar.
Hierarchicky a v praxi jako velmi účinná kombinace se osvědčil postup těchto metod: Neuro-vývojová stimulace (NVS), MAXÍK, Deficity dílčích funkcí.
Denní práce s dítětem zahrnuje vždy tři části ve stejném pořadí:
- Motorika
- Grafomotorika
- Percepce
Praktické ukázky lekce
Motorika
nácvik dýchání; křížové pohyby
První částí motoriky je nácvik dýchání bránicí do bříška. Dítě se učí nadechovat nosem a vydechovat ústy. Nácvik začíná dítě vleže tak, že leží a nafukuje balónek. Každý následný úspěch kognitivních funkcí začíná vždy pohybem, správnou koordinací těla a jeho správným držením.
Ve druhé části motorického nácviku se přechází ke křížovým pohybům, opět nejprve vleže, později vestoje nebo při chůzi. Při křížových pohybech se propojuje pravá a levá hemisféra. Některé děti mají velký problém s použitím obou rukou, s pohybem ruky přes střední čáru těla, například dělá jim problém dotknout se pravou rukou levé nohy. Zde jde o převládající primární ATŠR reflex, který brání správnému propojení obou hemisfér, a v tomto případě je potřeba vhodná intervence pomocí neuro-vývojové stimulace. Při ní se tento přetrvávající reflex inhibuje (potlačí) a dítě může mnohem lépe začít křížit, vykonávat takzvané kontra-pohyby. Propojování obou hemisfér je velmi důležitá věc. Pokud dítě v batolecím věku nelezlo dostatečně dlouho a správným způsobem po čtyřech, tak potřebuje následným cvičením „dokřížit“. Dítě nacvičuje později křížové pohyby také se zaměřením zrakové pozornosti, to znamená, že kříží, a přitom má zrak upřený na jeden nehybný bod.
Grafomotorika
hra na letadélko (chůze s ním); správné sezení a vyvozený úchop psacího náčiní; čáry nebo tečky ke slovům nebo slabikám říkanky
V této části se trénuje:
- správné sezení u stolu;
- správný úchop psacího náčiní;
- kvalitní a efektivní pohyblivost a uvolnění oněch velkých kloubů paže (ramenního, loketního, zápěstního);
- automatizací očních pohybů.
Začíná se správným sezením a vyvozováním úchopu psacího náčiní, které nebývají automatické a samozřejmé, a to ani ve školním věku. Po celou dobu stimulačního programu MAXÍK, tedy minimálně rok, se používají pouze speciální trojhranné fixy se zatahovacím hrotem. To znamená, že když dítě na tento fix tlačí příliš silně, tak se hrot zatáhne a fix nepíše. A když dítě na něj tlačí příliš slabě, i tak je jeho práce vidět, fix jen zanechává slabší stopu. Pokud dítě během stimulačního nácviku chodí do školky nebo do školy, je potřeba, aby rodiče tyto fixy dítěti opatřili i tam, a děti po dohodě s paní učitelkou používaly na psaní výhradně tyto fixy.
Jaké sezení je správné? Nohy, celé plosky chodidel, se opírají o zem, a obě ruce i s lokty jsou položeny na stole. Pokud dítě nedosáhne nohama na zem, podložíme mu je například stoličkou k umyvadlu. Pevná opora nohou umožňuje dítěti sed s rovnými zády a se správným držením hlavy. Na stole by neměly být žádné zbytečné předměty, aby na něj mohlo dítě oba lokty položit. Nohy ani lokty nikdy nesmí viset ve vzduchu.
Co znamená vyvozovat správný úchop? Dítěti řekneme, že si budeme hrát na letadélko. Fix se položí, tak, že leží na prstu, sousední prsty jsou křidélka. Dítě by mělo takto umístěný fix držet, aby nespadl, umět s ním „létat“, to znamená chodit s ním po místnosti, jak chce, ale aby fix nepadal. Ruka by měla být opravdu rozevřená, ne pokrčená nebo nějak zkroucená. Jde o přípravu na správné držení psacího náčiní špetkovým úchopem třemi prsty. Děti často drží psací náčiní jen dvěma prsty, a to ještě křečovitě. Nebo si dávají ukazovák nahoru. Dítě si po místnosti chvilku „létá“, pak si správně sedne a na psací náčiní přiloží „křídla“, sousední prsty, a to je vyvozený úchop.
Když dítě toto zvládne, pokračuje kreslením čar. Dělá deset čar denně. Nejvhodnější je k tomuto psaní použít velký papír, například balicím papírem obložit celý stůl pro co nejrozsáhlejší pohyb. Dítě tak může hýbat celou paží, čímž se uvolňují všechny tři velké klouby: zápěstní, loketní ramenní. Je velmi vhodné provádět také cviky na uvolňování jednotlivých kloubů, při nichž se dítě učí pohybovat podle pokynů cvičitele pouze zápěstím, pouze loktem, ramenem… Velmi chybné je nechat malovat dítě jen pohybem zápěstí, nebo ho nechat vybarvovat tak, že otáčí papír. Některé dítě zpočátku ani samo nenapadne, že by k psaní mohlo použít i druhou ruku, kterou by si mohlo přidržet utíkající papír a kterou předtím nechávalo viset volně a bez aktivity.
Dítě se učí co nejrozsáhlejší pohyb vždy zleva doprava: posouvá fix tak, aby hřbet dlaně se stále dotýkal papíru; nezvedá zápěstí, uvolňuje loket i rameno; hlídat si vnitřní rotaci lokte (nesmí být zevní rotace). Když dítě zvedá zápěstí, podsuneme pod jeho zápěstí papírek, a dítě se tak soustředí na to, aby se papírek posouval a zpod zápěstí mu nevyklouzl.
V další lekci se pokračuje tečkováním: tečka, posun, tečka, posun, tečka. Dítě tím nenacvičuje dělání teček, tečkování, ale posun ruky, opět zleva doprava, se zápěstím na papíře. Některé děti totiž tečkují tak, jako když pošťák razítkuje. Ruka se má správně stejnoměrně sunout po papíru, nekroutit se, nezvedat se, nestáčet se. Tímto se zároveň trénují oční pohyby, které jsou důležité při čtení. Horní hrot tužky nesmí směřovat do stropu, nebo od dítě pryč, ale směrem k rameni.
Pak následuje pracovní list, kde bude dítě pracovat s říkankou. Nejprve se postupuje po slovech: „Zob, zob, zobe ptáček. Ptáček zobe, zobe máček.“ Na každé slovo se udělá tečka a posun. Postupuje se po obloučku, který je tam záměrně. Dítě se totiž učí postupovat i v jiném směru než vodorovně s tím, že nijak nevykroutí ruku. Ruku, tužku a zápěstí drží pořád ve stejné poloze. Učí se tak koordinovat pohyb ruky s básničkou, s mluvenými slovy. Tím se učí rozlišovat hranice slov. Pro děti s oslabeným sluchovým vnímáním a zpracováním je naše řeč, jako když plyne řeka, a slova jako by vtékala jedno do druhého. Dítě nevnímá předěly mezi jednotlivými slovy. Tomuto oslabenému sluchovému rozlišování se intenzivně věnuje metoda Deficity dílčích funkcí. V MAXÍKU se dítě učí v rámci grafomotorického nácviku koordinovat pohyb se slovy, a tak rozlišovat, kde jedno slovo končí, a další začíná. Vyšší úrovní je nácvik po slabikách, jejichž výslovnost se postupně zrychluje. „Zob, zob, zo-be ptá-ček. Zo-be, zo-be má-ček“. Tečku a posun dělá dítě na každou slabiku.
Některé děti zvládnou ještě vyšší náročnost, kdy se slova a slabiky střídají. Tečka se po prvé dělá na každé slovo, a po druhé na každou slabiku. Na to je však potřeba určitá zdatnost a zralost dítěte.
Grafomotorická část prakticky vypadá tak, že dítě třikrát až pětkrát obtahuje jeden pracovní list, který je zadaný v určité lekci. Při procvičování je zde ještě jedna přidaná hodnota, takříkajíc logopedická. Při obtahování se rytmizuje pohyb se slovy nebo se slabikami, to znamená, že dítě při psaní vyslovuje rýmovanou říkanku. Na každé slovo nebo pak na každou slabiku vykonává určitý grafomotorický pohyb. Dítě se učí pohyb motoricky koordinovat s tím, co říká. Je to nácvik toho, co má podle sluchu napsat. Tato dovednost, psát podle diktování, vůbec není samozřejmostí. Pracovní listy se nikterak nekumulují. Určitý den se dělá pouze určitý pracovní list, a ten se pak odloží, a dítě na nácvik další pracovní list.
Percepce
V poslední části lekce se jedná o oblast, která je pro dítě zásadně důležitá, a to je schopnost orientovat se na vlastním tělesném schématu. Při této „hře na opice“ sedíme s dítětem proti sobě, jako by se dítě dívalo do zrcadla. Když zvednu pravou ruku, dítě zvedne levou ruku.
Nácvik provádíme postupně. Nejprve pravou rukou ukazujeme části těla na pravé straně, levou rukou části na levé straně. A následně křížíme: pravou rukou ukazujeme části těla na levé straně, a levou rukou části na pravé straně těla.
S částmi těla postupujeme rovněž od nejmenší náročnosti. Nejprve celou dlaní ukazujeme například hlavu, hrudník, břicho… Potom menší detaily: oko, ucho, spánek, obočí, rameno, loket, zápěstí… A nakonec nejmenší detaily: pravý nebo levý koutek rtů, začátek nebo konec obočí, nosní dírka, ušní lalůček…
Toto cvičení je přípravou na čtení a na psaní, na schopnost orientovat se na papíře, v textu, při psaní psát obloučky na správnou stranu, rozlišovat podobná písmena a správně je přečíst…
Stimulační program MAXÍK lze upravit dítěti na míru
S každým dítětem postupujeme jeho individuálním tempem. Zhruba za čtyři až šest týdnů se prověřuje jeho pokrok a zvládnutí nácviku. Tento program lze použít i pro děti, které mají větší potíže s řečí (se slovním vyjádřením), například v oblasti grafomotoriky. I neverbální děti lze dovést ke gramotnosti. Náročnější říkanky můžeme nahradit jednoduššími, nebo slabikami, pohyby apod. Dítě nemusí zvládnout všechny části programu, ale pouze některé.
Úspěchy nácviku se projevují až zpětně. Když se vynaložená námaha promění v pokrok dítěte v jakékoli oblasti, je to pro terapeuta i rodiče zdrojem obrovské radosti a tou největší společnou odměnou.
Autor: Babeta Rašovská
Přepis přednášky Babety Rašovské s názvem Stimulační program MAXÍK zaměřený na děti s trizomií 21 na setkání rodičovské skupiny Dáme to Spolu Spolku Trizomie 21 dne 11. října 2025.
Babeta Rašovská je dětská sestra se speciálně-pedagogickým vzděláním a terapeut v neuro-vývojové stimulaci a ve stimulačních programech Deficity dílčích funkcí (podle Brigitte Sindelar) a MAXÍK (pro předškolní děti a děti s odloženou školní docházkou). Sedm let pracovala jako terapeut v pražském Aut-centru pro děti s autismem a poruchami chování. V září 2023 založila edukační centrum EduBuBu, kde se věnuje individuálnímu vzdělávání předškolních a školních dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a stimulačním programům. Má dospívajícího syna s vývojovou dysfázií.
