Obsah
Chtěla bych v krátkosti shrnout, z mého pohledu klinického logopeda, jakým způsobem je potřeba přistupovat k našim dětem, aby dokázaly komunikovat a vyjádřit to, co cítí. A jak dát našim obdarovaným dětem čas, který potřebují. Mnoho lidí si myslí, že je pro ně nejdůležitější, aby měly dobrou výslovnost. My se však musíme podívat na naše dítě jako na člověka celkově, vidět celou jeho osobnost. Pro člověka není důležitá jen správná výslovnost, ale komunikační schopnosti, které se dějí ve čtyřech rovinách. A pokud se zaměříme jenom na správnou výslovnost, tak naše dítě oslovujeme jenom z jedné roviny ze čtyř. Které to jsou roviny?
Lexikálně-sémantická rovina
je rozvoj aktivní a pasivní slovní zásoby, která je nepostradatelná pro každého člověka, a pro naše děti s trizomií 21 zvlášť. U našich dětí je velmi důležité, aby měly takovou slovní zásobu, aby se mohly vyjadřovat, ať verbálně (slovně), nebo jiným způsobem. Pokud jim to verbálně nepůjde, můžeme používat například obrázky. Chybou však je, když chcete s dítětem začít rozvíjet slovní zásobu, dát mu knihu nebo obrázek, na němž je velké množství předmětů a je hodně barevný. Obrázek je pro dítě vlastně symbol. Symbol skutečnosti, kterou by mělo dítě znát. Je potřeba dítěti dávat nejprve konkrétní předměty, které vidí a může si je ohmatat. Mám zde obrázky domácích zvířat. Na obrázku by mělo být jenom jedno zvíře nebo jeden předmět na bílém podkladu, bez jakékoli jiné barvy okolo. Proč? Naše děti mají schopnost vnímat barvy intenzivněji než my.
Nadbytečná barevnost odvádí jejich pozornost. Ony pak jsou zahlceny barvami, a tím pádem ten jediný předmět (symbol) vnímají oslabeně. Dnes je na internetu velká nabídka vhodných obrázků, které si mohou rodiče najít, vytisknout vybarvit je s dítětem. Pamatujte na to, že když začínáte budovat a rozvíjet slovní zásobu, tak začínejte od jednoho obrázku.
Pro další pokračování rozvoje dítěte jsem si dovolila na ukázku přinést obrázky, které se používají pro lidi s afázií. (Afázie je porucha porozumění mluvené řeči, psané řeči, opakování řady slov, spontánního mluveného projevu a pojmenování věcí.) Na obrázku jsou části těla a pod obrázkem napsán tiskacím písmem jejich název. Tito lidé vnímají obrázek i psané slovo jako symbol. Psané slovo vnímají také jako obrázek, který si vpečeťují do své mozku (do paměti).
Morfologicko-syntaktická rovina
je druhou rovinou, rovinou gramatickou. To znamená užití gramatických pravidel v mluveném projevu (správnost tvarů slov, stavby vět, slovosledu, rodu, čísla, pádu atd. z mluvnického hlediska). Ze své zkušenosti víte, že ani starší děti netvoří věty správně. Mluví agramaticky: používají chybné tvary slov, vynechávají předložky apod. Logoped by se měl proto zaměřit při získávání a používání slovní zásoby na mluvnickou stránku. Dítě se učí nejprve podstatná jména a slovesa. Zpočátku tvoří holé věty, které pak postupně rozšiřuje.
Foneticko-fonologická rovina
je třetí rovinou a zahrnuje výslovnost. Je zaměřená na zvukovou stránku řeči a jazyka, na tvorbu hlásek, na jejich vnímání a na srozumitelnost řeči. Tuto rovinu považuje za hlavní jen méně zkušený psycholog. Ani můj syn Jirka, i když krásně čte, nemá všechny hlásky upevněné. Ať jsme dělali, co jsme dělali, má pouze jednokmitné r a hlásku ř nevyslovuje. Někteří lidé bez trizomie 21 rovněž nedosáhnou správné výslovnosti, např. ráčkují, drmolí apod. Aby výslovnost byla co nesprávnější, je pro dítě velmi důležité. Pro naše děti je však tvoření složitých a těžko vyslovitelných slov velmi obtížné a namáhavé. Mají však velkou schopnost porozumění, a jak jsou šikovné, tvoří některá obtížná slova opisem. „Neumím říct některé slovo, tak si to řeknu jinak.“
Pragmatická rovina
je čtvrtou rovinou. A ta je nejdůležitější. Je to praktické užívání jazyka, jeho upotřebitelnost, schopnost projevit své úmysly. Jejím cílem je, aby děti uměly a nebály se vyslovit a vyjádřit to, co cítí, co si přejí a co potřebují. V tom je třeba jim pomoci, ale nemluvit za ně. Když se dítě nedokáže samo vyjádřit verbálně (slovně), tak mu pomoci prostřednictvím obrázku a postupně, trpělivě a přiměřeným tempem tuto rovinu rozvíjet. Většina našich děti se dokáže vyjádřit, a velice přesně se vyjádřit. Pakliže dítě nemluví dobře verbálně, může se vyjadřovat písemně. Jirka lépe píše, než mluví. Dokáže vyjádřit své přání a touhy. Výhodou psaného projevu je, že má čas si vše promyslet. Potřebuje k tomu delší dobu, ale dokáže vyjádřit přesně to, co cítí, co chce sdělit. Každou řeč si napíše. Říká: „Než bych zformuloval tu myšlenku lidem (ne každý je trpělivý na to, aby čekal, abych se já vyjádřil), tak si to raději píšu.“ Mnozí lidé v běžném životě, např. politici, si svou řeč píší, protože mají psaný projev lepší než ústní. Proč by si tedy naše děti nemohly své myšlenky dát na papír a přečíst je? K tomu, aby se naše děti uměly vyjádřit, dorostou jen tehdy, když jim s velkou trpělivostí dáváme dostatek možností a času, aby si tu svoji konkrétní řeč a způsob komunikace rozvíjely. Naše děti jsou pomalejší a méně obratné, mají i méně obratná mluvidla. Centrum řeči se nachází v čelním laloku, který je nazýván korunou mozku. V něm je centrum pro řeč, slova, poznávání, a centrum pro pohyb. Tuto část mozku můžeme u našich dětí ovlivňovat. To je úkol pro rodiče, u logopeda se dozvědět, jak se svým dítětem mohou doma pracovat, ale v žádném případě to nenechávat jen na logopedovi. V jeho možnostech je ukázat rodičům, jak se určitou dovednost může dítě naučit. Není ale v jeho silách udělat to za rodiče. Dítě chodí k logopedovi jednou za týden nebo za dva týdny, každodenně jste s ním jen vy rodiče. Hlavní podpora při rozvíjení vašeho dítěte závisí na vás, na rodičích. Škola ani logoped to vaše dítě za vás nenaučí. Při volbě logopeda se dívejte, zda se nezaměřuje pouze na výslovnost. Pokud ano, hledejte jiného logopeda.
Jak správně učit naše dítě komunikovat?
Námaha se vám vždycky bohatě zúročí. Já teď sklízím, co jsem zasela. Mám v sobě klid a pohodu. A neměla jsem. Museli jsme napnout všechny síly. Naším cílem bylo, aby naše dítě bylo soběstačné a aby dokázalo ve svých mezích dobře komunikovat.
Pokud chcete u vašeho dítěte rozvíjet korunu mozku (čelní lalok), musíte si v první řadě uvědomit, že je třeba postupovat od jednoduchého ke složitému, a tak dělat dítěti v myšlení pořádek: začínat jedním konkrétním předmětem, a teprve pak seznamovat dítě s co největším množstvím konkrétních předmětů. Obrázky jsou jen symboly oněch konkrétních hmatatelných předmětů. Důležité je třídit předměty do kategorií: toto jsou domácí zvířátka, toto části těla, tohle jsou rostliny a tohle potraviny. Na to navazují rovněž alternativní výtvarné techniky. Hlavní je, aby dítě pojmům rozumělo a mělo jasno, do jaké skupiny (kategorie) co patří, aby vnímalo řád a uspořádání. Ve světě panuje zmatek a chaos. Ani my „moudří“ se v tom už nevyznáme. Pro mne je například velmi chaotická politika, nerozumím jí, nevidím v ní žádné srozumitelné kategorie a nejsem schopná ji chápat. Toto se přesně děje u našich dětí. Přemíra informací. Postupem od jednoduchého ke složitějšímu dítěti pomáháme, aby se mu v hlavičce neudělal právě onen zmatek a chaos.
Představte si naše dítě, kdybychom mu dali takovouto instrukci: „Dojdi do koupelny, rozsviť si tam, pusť si vodu, umyj si ruce, dobře si je utři, nenašplíchej na zem a zhasni.“ Dítě tohle není schopné vstřebat ani pochopit. Musíme začít od jedné instrukce, a pak teprve počet instrukcí pomalu navyšovat, ale nikdy nesmí být příliš pokynů najednou.
Nejprve dítěti instrukce sdělujeme jednotlivě a počkáme, až je dítě udělá:
„Jdi do koupelny.“ Počkáme, až dítě do koupelny dojde.
„Rozsviť si.“ Dítě si rozsvítí.“
„Pusť si vodu.“ Pustí si vodu.
„Umyj si ruce.“ Dítě to udělá.
„Zastav vodu“. Dítě vodu zastaví.
Naše děti se ve velkém množství informací nevyznají, ztratí se v nich. A svět se pro ně stává nesrozumitelným. A co dítě udělá? Zlobí se, vzteká se. Ale to není agresivita. Naše děti nejsou ze své podstaty agresivní. Jsou to velice laskavé, srdečné příjemné a milé bytosti. Tím, že se zlobí, dávají najevo, že je toho na ně příliš, že tomu nerozumí, nebo že vám nerozumí, popřípadě že okolí nerozumí jim. Vžijte se do situace, když vám někdo něco složitě přikazuje a vy tomu nerozumíte. Jste v pohodě? Já tedy nejsem. Když mi někdo něco nesrozumitelně přikazuje a tlačí mě do toho, nejsem schopná být vlídná. Nebo zmlknu, což se děje u našich dětí.
Důležité rovněž je, abychom na naše děti nemluvili rychle a dali jim dostatek času, než zformulují to, co by chtěly sdělit. Asistentky, které pracují s dětmi ve škole, by měly být vzdělané a absolvovat různé semináře, které se týkají samotné diagnózy dítěte, s nímž pracují. Pokud necháme dítě pracovat s asistentkou, která není ochotná nebo schopná se vzdělávat a která nerozumí problémům dítěte, tak dítě trpí, vnitřně se trápí. Předpokladem úspěšného rozvoje dítěte je trpělivost, laskavost a čas, úmysl a snaha dítěti pomoci. Porozumění dítěti vychází směrem ze srdce k rozumu. Každá diagnóza, ba každé dítě vyžaduje individuální přístup. Jiný je přístup k dítěti s trizomií 21, jiný k dítěti s autismem, s mozkovou obrnou, s nějakou dysfunkcí… Každé dítě za to stojí, abychom mu pomohli.
Naše děti například nerozumějí ironii, prostě ji nechápou, neboť ironický humor obsahuje dvojsmysly. Ironie je nejednoznačná mnohdy i pro nás, nevíme jistě, jak to ten člověk myslí. Mluvme na naše děti srozumitelně, jasně, aby se orientovaly.
Z Besedy s malířem a spisovatelem Jiřím Šedým a PhDr. Vlastou Šedou na setkání rodičovské skupiny Dáme to Spolu (Spolek Trizomie 21) dne 24. května 2025.
Autor: PhDr. Vlasta Šedá
Odkazy:
PhDr. Vlasta Šedá původně pracovala jako učitelka mateřské školy. Následně absolvovala studium speciální pedagogiky a pracovala na základní škole speciální pro žáky s kombinovaným postižením, potom v pedagogicko-psychologické poradně jako speciální pedagog, logoped, surdoped. Profesně se zabývá mimo jiné alternativními výtvarnými technikami a jejich vlivem na rozvoj osobnosti ve všech složkách od kojeneckého věku až po seniory, s postižením i bez handicapu.
