Obsah
Dostupné poznatky z biologie
Mám-li hovořit o počátku lidského života v současném stavu poznání v biologii, musím se zmínit o některých zásadních změnách, které se odehrály v chápání a výkladu některých tradičních pojmů, které přímo souvisí s předmětem mého sdělení.
Biologie jako věda o životě a o živých organismech prošla jako mnoho dalších oborů vědeckého bádání v průběhu 150 let skutečně revolučním vývojem. Jako jeden z mála oborů má ale jasno o tom, kdy nastala nejpodstatnější změna, která postavila výzkum i výklad poznaných jevů na principálně nové základy.
O biologii a jejím dalším vývoji rozhodly dva rozsahem skromné články uveřejněné v prestižním britském vědeckém časopisu Nature v květnu 1953 dvojicí autorů James Dewey Watson a Francis Crick. V těchto článcích byla vysvětlena struktura molekul nukleových kyselin, zásady jejich replikace, a byla nastíněna úloha, kterou hrají v přenosu dědičné informace.
Od tohoto převratného okamžiku se začala psát nová kapitola biologie, která již není odkázána na pouhé odhadování určitých skutečností podle vnějších detailů, ale která může vykládat jevy a skutečnosti podle jejich skutečné podstaty. Tak se mění i výklad některých běžně používaných pojmů, jako je druh, individuum apod.
Člověk jako součást živé přírody byl popisován jako subjekt s „lidskými rysy“ a velice mnoho úsilí bylo vynaloženo na to, aby popis těchto lidských rysů byl co nejvýstižnější.
Vyžadovalo to těsnou spolupráci psychologů, filosofů, ideologů, i teologů, ale už méně biologů, kde prim hráli hlavně antropologové, protože hlavním zájmem byla definice člověka stojícího mimo ostatní příslušníky živé přírody, a pokud bylo možné použít nějaké srovnání s ostatními organismy, pak se pozornost upínala ke struktuře a trochu i k funkčním vlastnostem lidského organismu, jimž se ale nepřipisoval zásadní význam při rozhodování o lidských rysech.
Spolu s tím, jak zrálo poznání, přesunulo se těžiště charakteristiky člověka k biologii, a dnes biologie charakterizuje člověka jako živý organismus s jeho genetickou výbavou, kterou lze charakterizovat počtem a kvalitami chromozomů, obsažených v jádře každé jeho buňky. Vlastnosti dříve rozhodující, které jsou výsledkem uplatnění genetické informace v osobním vývoji, je možné považovat za nepodstatné, protože jsou odvozené od těch hlavních.
Podle této definice je člověk charakterizován 44 chromozomy párovými a dvěma chromozomy pohlavními, jejichž kombinace určuje pohlaví každého jedince. Chromozomy je možné si představit s rizikem plynoucím z každého připodobnění, jako jakési sloupce nebo řetězce molekul nukleových kyselin, uspořádaných podle určitých vnitřních zákonitostí do tzv. genů. Soubor genů pak tvoří tzv. genetický kód člověka.
Je-li charakterizován člověk jako organismus s určitou typickou strukturou molekul nukleových kyselin uspořádaných v chromozomech, jak je možné charakterizovat lidskou individualitu? I pro tento nesnadný úkol nabízí podklady moderní biologie. Se všemi riziky zjednodušení můžeme chápat chromozomy jako šňůru navlečených korálků, které mají definovanou strukturu, velikost a tvar, ale mohou se lišit např. barvou nebo pestrostí vzorku na povrchu.
Protože každý i nejjemnější rozdíl má odezvu v organismu, jsou tyto detailní odchylky zdrojem variability jednotlivých jedinců při zachování druhové jednoty. Každý z nás má svou vlastní kombinaci, která se v celkovém stavu projevuje individuálními vlastnostmi, počínaje povrchovými vlastnostmi buněčné membrány, antigenní struktury tkání, nebo individuálními odchylkami v metabolismu různých látek, a konče tělesným rozvojem a psychickými a osobnostními vlohami.
Tato mozaika, charakterizující každé individuum, vzniká při tzv. redukčním dělení, kdy se párové chromozomy okolo sebe obtáčejí a vyměňují si své úseky – na každé šňůře korálků tak vzniká jiný, neopakovatelný vzorek zajišťující individualitu jedince.
To je posíleno tím, že při vývoji a řízení životních procesů nejsou zapojeny všechny chromozomy stejně, ale většinou jen jeden z páru, ale dodnes nevíme, který a proč. Organismus si tedy čte svou řídící informaci tu z otcovského chromozomu, tu z matčina chromozomu – a tím se jen zvyšuje možnost kombinací a zajišťuje se neopakovatelnost každého jedince.
Lidský jedinec je tedy charakterizován jako člověk svou obecnou genetickou výbavou, a jako individuum detailním vybavením molekulami nukleových kyselin, využívajícím celé variační šíře jejich odchylek, které propůjčují jedincům jejich individuální vlastnosti.
Vycházím-li z těchto skutečností, mohu konečně přistoupit k zodpovězení otázek, které obsahuje titul mého sdělení.
Kdy začíná život nové lidské bytosti?
Každý organismus, lidský nevyjímaje, má svůj počátek tehdy, kdy vznikne základ, který obsahuje veškeré potřebné informace pro průběh všech životních funkcí i pro detailní řízení jednotlivých vývojových postupů potřebných pro vývoj a životní běh daného organismu. Tyto informace dostává každý organismus v plnosti, která není v přirozeném běhu událostí nikdy doplněna nebo obměněna, v okamžiku spojení obou pohlavních buněk, tedy při oplození neboli početí.
Tímto okamžikem počíná uspořádaný a detailně řízený proces čtení genetické informace vedoucí k vývoji nového jedince druhu Homo sapiens sapiens. Individuum dané neopakovatelnou mozaikou v detailech se lišících molekul nukleových kyselin, skládajících celkový obraz genetické informace, vzniká ve stejném okamžiku. Charakterizuje individuální vlastnosti takto vzniklého jedince jak po stránce strukturální a funkční, tak po stránce nadání a osobnostních vlastností.
Pro mne jako pro biologa není možné souhlasit s tím, že by oplozené vajíčko nemělo lidské rysy, nebo nebylo možné ho chápat jako lidské individuum, protože má, jak jsem uvedl, od okamžiku oplození všechny charakteristiky dospělého jedince, i když jen v podobě jakési potence nebo určitého předpokladu. Jde jen o to, dostane-li šanci, aby své vlohy mohlo v plnosti využít.
Doc. MUDr. Petr Hach, Csc. byl lékař a pracoval jako přednosta Ústavu pro historii a embryologie lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Z přednášky na setkání k prvnímu výročí vyhlášení Deklarace práv počatého dítěte 27. listopadu 2000.
Zdroj
https://www.christnet.eu/clanky/1426/dostupne_poznatky_o_pocatku_lidskeho_zivota.url
Odkazy
