Košatá sakura uprostřed farní zahrady, která byla jedním z námětů vý­tvarných činností, si v sobotu 21. března 2026 své krásné růžové květy, stejně jako loni, teprve připravovala.

Kromě důležitých individuálních nebo skupinových terapií, sportovních či výtvarných aktivit pro děti, přitáhla na Habrovku téměř dvacítku rodin přednáška, jejíž téma Dávky a příspěvky pro rodiny pečující o děti s trizomií 21 má významný přesah do praktického života. Přednášela Mgr. Lenka Hečková, která je matkou tří dcer, z nichž prostřední, nyní čtrnác­tiletá Anežka, má trizomii 21 (Downův syndrom).

Lenka působí jako právnička a spolupracovnice různých neziskových, pa­cientských a rodičovských organizací. Věnuje se zejména oblastem vzdě­lávání a obhajobě různě znevýhodněných lidí, a dále sociálně právnímu poradenství. S obdivuhodným vhledem do problematiky srozumitelně a velmi přehledně sdělila vše podstatné: na jakou podporu má rodina pe­čující o dítě s trizomií 21 nárok a jak to funguje v praxi; jak dosáhnout na adekvátní výši příspěvku na péči či příspěvek na mobilitu; jak vyřídit prů­kaz osoby se zdravotním postižením nebo parkovací průkaz osoby se zdravotním postižením; případně jak se odvolat, pokud odpovídající pod­pora není přiznána; co je to tzv. superdávka, nahrazující čtyři sociální dávky (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení), a kdo na ni má nárok; jaké jsou další možnosti státní sociální podpory apod.

Shrnutí celé přednášky včetně prezentace najdete zde: https://trizomie21.cz/davky-socialni-pece/

Individuální terapií byla pouze Logopedie.

Smyslohraní na téma Jaro probíhalo po celý den převážně ve dvou­členných skupinkách, kdy si děti ve větším klidu mohly opět procvičit pře­devším jemnou motoriku, onen mnohdy opomíjený hmat, a koordinaci ru­kou a očí. Při párování dřevěných berušek podle počtu teček, krmení zvířátek, skákání žabiček do rybníka, zdobení papírových motýlích křídel, beruščiných tělíček nebo hlemýždích ulit samolepicími kamínky, modelování, koulení, válení, třídění, přesýpání, nabírání, tiskání či vykrajování, nebo při nácviku grafomotoriky mohly děti opět střídavě trénovat dovednost obou rukou. Tato samostatná a tvořivá činnost, u níž mohly setrvat i delší dobu a opět popustit uzdu fantazii a představivosti, přinesla dětem nejen uvolnění, ale především radost.

Muzikoterapie byla tentokrát připravena na indiánské téma … a komu by se přitom nevybavil Vinnetou, hrdý a statečný náčelník Apačů… Pomocí hudby a rytmických nástrojů si děti procvičovaly sluch (rozlišování tempa, hlasitosti rytmických nástrojů a tónů, rozpoznávání hudebních nástrojů, hledání cesty za správným zvukem, setrvání v úplné tichosti); zrak a po­střeh („lov“ – chytání rumba koule uvázané na provázku, umění se ukrýt před zraky „nepřátel“); hra na náčelníka, který udával rytmus a ostatní ho napodobovali; koordinaci pohybů s hudbou (tanec kolem „ohně“).

Výtvarce vévodily dva náměty. Roztomilí vatoví beránci připomínali blížící se Velikonoce a rozkvetlé sakury, jejichž květy zdaleka nebyly jen růžové, prozrazovaly, jak mají naše děti rády barevnost.