Dnem našeho prvního letošního setkání se stala sobota 24. ledna 2026. Sníh připomínaly na zahradě jen občasné kluzké zmrazky. Den to byl mrazivý, ale na Habrovce to vřelo, a tentokrát ne jenom v herně. Obvyklou přednášku totiž vystřídal praktický workshop, který měl za cíl vtáhnout do akce také rodiče, kteří si mohli na příkladech z běžného života ujasnit, co znamená zprostředkované učení, rozdíl v tom, kdy dítě rozvíjíme, a kdy ne.
Zprostředkovatelské umění začíná už v okamžiku našeho rozhodnutí přijmout své dítě s láskou a takové, jaké je; s nadějí proti všem lidským očekáváním; a s vírou v možný úspěch naší společné cesty, která se rodí v srdci a otevírá naše oči i naši mysl. A toto je výchozí bod, kdy můžeme začít naplňovat touhu, aby naše dítě bylo šťastné.
Jde o tvůrčí dílo, při němž vedeme dítě k samostatnosti a k jeho zdravé sebedůvěře, že může tvořit, leccos umět a plnit si své sny a přání. Je založeno na správně promyšlených otázkách, které dávají dítěti možnost, aby na ně spontánně a ve svých možnostech reagovalo, odpovídalo, zamýšlelo se nad nimi, a tak postupovalo vpřed.
Tato cesta rozvíjí i zprostředkovatele, který se učí mistrovství improvizace, kdy je třeba připravený postup a sebe samého přeprogramovat a intuitivně hledat pro dítě jinou cestu, když se na té původní nedařilo. Vyžaduje umění vcítit se do dítěte a nahlédnout do jeho světa, jak přemýšlí, co pociťuje, co ho trápí. A je také vzácnou příležitostí přiblížit svému dítěti moje uvažování, jak to vnímám, jak to vidím já.
Na tuto cestu se nezapomeňme obrnit trpělivostí a tichou vytrvalostí, vybavit se nejen důsledností, ale i smyslem pro humor, a hlavně nepředstíraným a živým zájmem o dítě, pro které si vyhradíme čas.
To, že se viditelně hned nedaří, „neodsýpá to“, neznamená ani ztrátu času, ani trvalý nezdar. Plody důsledného úsilí zůstávají skryté jako neviditelně zasetá semínka, která v dítěti dozrávají. Po nějakém čase se některé dovednosti a způsoby myšlení propojí, a objeví se nečekaně, někdy jakýmsi skokem. To bývají pro rodiče a dítě velmi úchvatné chvíle čisté radosti… jako když si jarní zahrada po zimním odpočinku přichystá svá nádherně barevná a voňavá překvapení.
Celý workshop zde:
Nechyběla, kytara, bubínky, dřívka a další rytmické nástroje, ani společné zpívání, tancování, nebo muzicírování na flétny…
„Daleko na severu je grónská zem, žije tam Eskymačka s Eskymákem…
My bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma.“
Senzorické smyslohraní s motivy zasněžené zimní vesničky, se stavěním sněhuláka, nebo se zvířátky severské přírody, s lovením ryb a plovoucími krami přitahovalo všechny děti. Obratnost rukou vyžadovala jízda s lyžařem po sjezdovce nebo bruslení na zamrzlém rybníku. Jemná motorika se doplňovala s orientací na ploše i v prostoru, s hmatovými zážitky s heboučkými nebo hrubšími, nerovnými i hladkými, sypkými i tvrdými materiály. Děti mohly popustit uzdu představivosti a fantazii, a přitom si zároveň procvičovat přesnost prstíků, souhru očí a rukou pomocí nejrůznějších pomůcek, s nimiž mohly třídit, válet, kapat, přesýpat, tisknout, modelovat…
Sněhové vločky z papíru a sněhuláci jako by chtěli přivolat sněhovou nadílku, … a přivolali hned v následujícím týdnu.
Setkání i po letech, ale jako bychom se viděli včera…
